sobota 22. dubna 2017

Recenze: Třetí Stříbrná kniha snů

Autorka: Kerstin Gier
Nakladatelství: CooBoo
Rok vydání: 2017 (cz)
Žánr: ya, fantasy
Počet stran: 392

Recenze:
Na poslední závěrečný díl triologie Silber jsem se strašně moc těšila, a když kniha konečně vyšla, ani jsem to nijak nezaregistrovala, ale nakonec si přeci jen našla cestu do mé knihovny a já jsem ji ihned začala číst. Upozornění: Pokud jste nečetli první dva díly, tak v této recenze narazíte na pár velkých spoilerů!

Něco malinko k objasněné děje
Dneska se ode mě nedozvíte nic moc víc než z anotace, ale i tak bych vám to radši přiblížila mými slovy. Všichni věděli, že Arthurovo běsnění jen tak neustane a měli pravdu. Arthur opět nabírá na síle a učí se novým věcem, aby byl nepřemožitelný. Mia se stále snaží odhalit, kdo je Secrecy a Liv má špatný pocit z toho, co se kolem ní a na snové chodbě začíná dít.

,,Viděla jsem jen stín na zdi. A měl křídla. Obrovská černá křídla, na nichž může plachtit nocí a sny. A časem i prostorem."

Něco k postavám
Od druhého dílu se toho zase tolik nezměnilo. Arthur je pořád nepřítel číslo jedna, i když to vypadá, že toho lituje. Liv a Henry jsou nejsladší pár na světě a Mia zdědila sarkasmus po své sestře, takže obohacuje knihu o vtipné pasáže. Pořád ale není jasná jedna, na čí straně je nebezpečná Anabel? :)


Styl psaní, zápletka a nápad
Byla jsem hrozně ráda, když jsem se zase začetla do knihy a jen se tak nechala unášet tím úžasným lehkým, vtipným, občas sarkastickým a fantasticky originálním stylem mé oblíbené autorky. Důkaz toho je, že jsem skoro čtyř sta stránkovou knihu měla přečtenou asi za dva nebo tři dny. Takže se kniha četla opět výborně (jako snad každá knihy od K.G.).

Důvodem mého rychlého čtení asi také je, že jsem byla hrozně napjatá, jako to nakonec skončí, a tak jsem čekala... a čekala na nějaký větší rozjezd knihy. Když jsem byla na straně tři sta a pořád nic moc už jsem se bála a to asi oprávněně, protože napětí jen klesalo a klesalo, až bylo pod bodem mrazu. 

,,Pro tebe je to všechno jen hra. Vůbec nechceš vidět, že máme v ruce klíč k tomu, abychom změnili svět, uzpůsobili ho k obrazu svému a udělali z něj lepší místo."

Kniha mě ale zklamala i v tomto bodě. Na Kerstin Gier jsem čekala něco více zamotanějšího, nebezpečnějšího, tajemnějšího, fantastičtějšího a prostě něco, co by mi prostě vyrazilo dech (což se u předešlých dílů a sérií nějakým způsobem stalo). Myslela jsem si, že za celým problémem bude stát něco jiného než teď původně stojí a vyřešení se mi zdá docela směšné, ale i zároveň vtipné (takže alespoň něco).

Co se týče toho velkého odhalení Secrecy, taky jsem nebyla moc překvapená. Už na začátku jsem měla dva tipy na to, kdo by to mohl být a z toho se mi nakonec jeden potvrdil, protože byl navíc hrozně moc průhledný, ale pořád jsem to věděla jen z jedné třetiny, takže tu na mě čekalo i pár překvapení, které jsem opravdu nečekala.

Takže pokud bych byla v této chvíli za něco ráda, tak to asi bude čtvrtý díl, protože tady bylo docela dost věcí, které se mi zdály nedotažené do konce. Třeba jako snová chodba, protože pořád nevíme co za ní stojí, ale na druhou stranu to má i své kouzlo. 


Obálka
Řekla bych, že tohle asi bude nejkladnější bod na celé knize, protože obálka se opravdu povedla a i s barvami z předešlých dvou dílů tvoří úžasnou a nevídanou kombinaci barev, která vypadá opravdu snově a kouzelně. A jak bylo u předchozích dílů, i tady se mi moc líbí to, co je pod stříbrným přebalem.

Podtrženo, sečteno
Než velkým překvapením pro mě byla kniha spíše velkým zklamáním, ale to nic nemění na tom, že Kerstin Gier bude mou oblíbenou autorkou s tou nejlepší fantazií na světě! Kniha tedy postrádala nějakou akční část, ale bylo to napsáno chytlavě a čtivě. Doufám, že Kerstin co nejdříve vymyslí zase nějaký úžasný originální fantasy příběh.

Zápletka 7/20
Postavy 15/20
Nápad 9/20
Styl psaní 17/20
Tempo 8/10
Konec 3/10
=
59 %

6/10

středa 19. dubna 2017

Recenze: Caraval

Autorka: Stephanie Garber
Nakladatelství: Hodder & Stoughton
Rok vydání: 2017 (original)
Žánr: fantasy, ya
Počet stran: 402

Recenze:
Protože sleduji i zahraniční knihomoly, nemohla mi ujít kniha Caraval, která je teď velmi populární a jelikož jsem strašně netrpělivý knihomol, musela jsem si knihu koupit už hned v angličtině, za což také mohla ta úžasná britská obálka, která mě na místě v knihkupectví okouzlila.

Objasnění příběhu 
Scarlett a její sestra Donatella už od malička snily, že jednoho dne také budou v Caravalu, magické hře, kde je vítězovi dopřáno jakékoli přání. A tak Scarlett asi od svých dvanácti let píše dopisy právě Mistrovi (Caraval Master Legend), ve kterých píše, jak by moc chtěla zažít Caraval. Její dopisy jsou dlouho ignorovány, ale po několika letech přeci jen přijde odpověď a k ní i vstupenky. Scarlett je odvezena na ostrov, kde se Caraval koná, tak trochu proti své vůli a to tajemným Julianem, ale když zjistí, že její sestra byla unesena, je donucena hrát.


Něco k postavám
Většinu času strávíme v příběhu se Scarlett, která je tak trochu opakem své sestry Telly. Tella je nespoutaná a miluje dobrodružství, ne že by Scarlett nemilovala dobrodružství, ale svatba s jejím neznámým snoubencem je přednější než návštěva Caravalu, po které tak vždy tak snila. Nemůžu ríct, že by měla Scarlett nějak štvala, ale jako postava pro mě byla nevýrazná.

Stejně tak jako se Scarlett strávíme v knize ještě hodně dlouhý čas s velmi tajemným Julinem, kterého jsem si nějakým způsobem na začátku oblíbila, ale postupně moje nadšení z něj začalo opadat, stejně tak jako z něho začala padat jeho tajemství..

Ještě něco k té Telle... po dokončení knihy jsem si jí oblíbila snad ještě několikrát více než Scarlett, i když mě taky občas štvala, celkově byla nejlepší.


Styl psaní, nápad a angličtina
Hned na začátku jsem si oblíbila autorky styl, když jsem se do knihy vážně začetla, četla se sama a stránky mi pod rukama jen mizely. Navíc 407 stran v angličtině za patnáct dní s větší prokrastinací je u mě vážně zázrak.

Angličtiny jsem se na začátku hrozně bála, protože přeci jenom už to není obyčejná young adult, ale fantasy s různými vymoženostmi a složitější zápletkou. Naštěstí nebylo to zas tak těžké, mohla bych říct i lehké, pokud už za sebou máte nějaké knihy v angličtině, ale samozřejmě byly tu i těžší části, kdy mi s neznámými slovíčky musel pomoc překladač.

Co mi spíš ale dělalo větší problém, bylo vůbec pochopit tu zápletku, nad kterou jsem ještě musela déle po knize přemýšlet, všechno si urovnat v hlavě a říkat si, jak je možné, že jsem se nechala tak trochu nachytat, všemu jsem věřila stejně tak jako naivní Scarlett?!

Nápad knihy byl jedním slovem úžasný! Čím více jsem knihu hltala tím jsem čekala nejpřekvapivější konec, který by mohl existovat, ale bohužel tak se nestalo a já jsem byla jak zklamaná tak i trochu naštvaná, protože jsem čekala něco trochu více... magického? Ale až nakonec byla celá kniha samé úžasné překvapení za druhým, které ale bylo nakonec... k ničemu? No, tahle kniha mě dokázala geniálně oblafnout! :D

Obálka 
U téhle knihy je obálka asi ten nejzajímavější bod. Dlouho jsem byla přesvědčená, že si radši koupím americkou verzi knihy (červeno-modrou), ale když jsem uviděla tu britskou, už nebylo cesty zpět, protože tak nádherně zlatě zářila. Další věc, kterou jsem zjistila až doma je, že existují čtyři verze knihy pod přebalem. Nejběžněji vidím šaty, které mám já, a cirkusový stan. Existuje ale také růže nebo hodinky. A ještě něco k tomu vizuálnímu zpracování... kniha má i mapku!


Podtrženo, sečteno
Z postav jsem si nezamilovala nikoho, jen malinko Tellu. Nápad a to jak autorka psala, bylo něco úžasného a pořád mám smíšené pocity z toho konce.. mám se smát nebo se zlobit? :D Když si to tedy všechno ve své hlavě shrnu, vážně se musím sama sobě smát a tak vám dám jednu důležitou radu ,,Remember, It's only a game..." :P


7,75/10


neděle 16. dubna 2017

(Narozeninové) knižní přírůstky #15

Zdravím knihomolové! Dnes vás tu vítám u dalších přírůstků, které mi přibyly v knihovničce.

Včera jsem si konečně dokoupila poslední díl do Stříbrné triologie, teď knihu čtu a čekám na nějaké napětí :) Obálka knihy je vážně nádherná a k předešlým dílům se barvou hodí a celá triologie má dohromady úžasnou kombinaci barev!

A protože mám dneska ty narozky, dostala jsem ještě další dvě knihy! První je Simon vs. the Homo Sapiens Agenda, jak jste si už jistě všimli, je v angličtině a bohužel se mi na obálce nelíbí ta nálepka (a nejde dolů). Další knihou je The Sun Is Also a Star od mé oblíbené autorky Nicoly Yoon a doufám, že kniha bude ještě lepší než Everything, Everything. 

A jelikož se jedná o knihy z Book Depository, dostala jsem opět nádherné sběratelské záložky, ze kterých mám radost, protože se mi líbí nejvíce (hlavně ta záložka plná knih)!

REKAPITULACE
Dohromady to tedy jsou tři úžasné knihy, z kterých mám velkou radost!

Četli jste nějakou knihu z mé hromádky? :)

čtvrtek 13. dubna 2017

Bookshelf Scavenger Hunt Tag!

Zdravím knihomolové! Jelikož jsem veliká milovnice tagů, rozhodla jsem se jeden opět vyplnit nebo spíš nafotit! Tento TAG jsem našla zde. Myslím, že během článku určitě poznáte o co v tagu jde a třeba se také rozhodnete ho udělat! :)

pátek 7. dubna 2017

Vysněné knihy #4

Zdravím knihomolové! Vím, že třetí díl v této sérii vyšel nedávno, ale knihy na wishlistu pořád přibývají, a tak tu mám další várku! Z minulých knih jsem si koupila pouze Caraval (nakonec v originálním anglickém vydání) a knihu My ostatní tu prostě žijem.. 

neděle 2. dubna 2017

Call-it-what-you-want za březen 2017

A je tu další Call-it-what-you-want, tentokrát za měsíc březen, který utekl opět velmi rychle! Za tento měsíc jsem stihla přečíst 5 knih, takže zase takový průměr :D dohromady to bylo 1621 stránek! Snad se vám článek, kde vylíčím své pocit z knih v gifech, bude líbit a třeba vás i pobaví... :)

Opět můžete vidět všechny knihy, které jsem v březnu přečetla

pátek 31. března 2017

Měsíční shrnutí za březen 2017

Měsíc březen utekl opět rychle jako voda, a to znamená, že je tu další knižní i neknižní shrnutí! Jaké knihy jsem přečetla, kolik knih jsem si koupila, jaké filmy a seriály jsem viděla, co jsem nejvíce poslouchala? To všechno uvidíte v tomto článku.

čtvrtek 30. března 2017

Recenze: My ostatní tu prostě žijem

Autor: Patrick Ness
Nakladatelství: Slovart
Rok vydání: 2015 (orig) / 2016 (cz)
Žánr: young adult s fantasy prvky
Počet stran: 304

Recenze:
Už dlouho jsem si chtěla přečíst nějakou knihu od Patricka Nesse, jelikož je to velmi vychvalovaný autor, alespoň podle toho co vidím. Jeho známou a asi i nejznámější knihou je Volání netvora, na kterou jsem se ale nějak neměla, a tak moje volba padla na knihu My ostatní tu prostě žijem, kde mě zaujala hlavně anotace. 

,,Co má člověk dělat, když se mu splní sny? To ti nikdo nepoví. Pořád ti říkají, že se za nimi máš honit, ale co se stane, když je dohoníš?"

K ději knihy
V poslední době se začnou dít velmi divné věci a jsou nalézány těla mrtvých hipsterů. A pro naše normální nehipsterské hlavní postavy je důležité jen v klidu odmaturovat a užít si poslední dny, které společně stráví na střední škole, ale hipsteři mají docela jiné věci na práci, jako třeba ochránit lidstvo před neznámou mocí..

Hned na začátku knihy jsem se objevila v situaci, kde na mě bylo hrozně moc postav na jednou, takže jsem si musela zapamatovat všechny jména a srovnat si v hlavě kdo je kdo, kdo s kým a podobně. Po tomto chaotickém začátku jsem už čekala až to všechno začne... jak se příběh bude dál vyvíjet.

Skvělá věc je, že nevidíme příběh pouze očima Mikea, ale i hipsterů! I když je pravda, že jejich část zabírá v každé kapitoly asi jen polovinu jedné stránky, skvěle můžeme vidět co se vlastně všechno děje a poskládat si příběh, zatímco Mike a jeho přátelé jsou víceméně neinformováni okolními hrozbami. 

Něco k postavám..
Vypravěčem knihy a zároveň takovou hlavní postavou je Mike, kluk, co chce jen v klidu přežít maturitu a pokusit se získat srdce své kamarádky Henny. Mikeho kamaráda Jared je z jedné čtvrtinu bůh (koček) a Mikeho sestra Mel měla v minulosti poruchu příjmu potravy. A samozřejmě nesmím zapomenout ani na hipstery.. což jsou lidé, kteří zabraňují různým katastrofám a všichni žijí tak nějak ve svém vlastním světě.

,,Během mého života jsme tu už měli: 1) mrtváky, 2) duchomory, 3) kolotoč upířích lásek a smrtí a 4) to, co se děje zrovna teď, ať už je to cokoliv..."

Styl psaní 
Tato kniha byla velmi zvláštně a zároveň obyčejně napsaná. Jedna věc, kterou musím vážně hrozně moc ocenit, byla upřímnost, jak u postav, tak i právě u toho psaní, a to se mi na tom právě strašně moc líbilo. Právě díky to vše vypadalo jako opravdový svět jen s pár nadpřirozenými věcmi. Nechybí samozřejmě ani okamžiky, kdy se musíte zasmát! 

Na druhou stranu je pravda, že ze začátku pro mě nebylo moc jednoduché se začíst, protože jsem se prvních pár stran trochu ztrácela, a když už jsem vše měla urovnané, neměla jsem nic co by mě hnalo dál, ale i to se naštěstí změnilo. Posledních několik desítek stran jsem byla vážně napjatá, jak to všechno skončí a jestli přijde i na nějaké odhalení! Samozřejmě odhalení přišlo, jen trochu jiné než jsem očekávala, ale i tak jsem byla malinko překvapená. 

Něco k obálce knihy
Obálka je další věcí, kvůli které jsem si asi knihu také koupila (ale na prvním místě je samozřejmě anotace!), Je jednoduchá, ale zároveň úplně úžasná a k příběhu se skvěle hodí. Samozřejmě nemůžu zapomenout ani na tu úžasnou vymoženost a to, že kniha svítí ve tmě (nápis a modré postavy) no a kdo by nechtěl svítící knihu ve tmě? Takže rozhodně za obálku musím dát velké plus! A i bez přebalu kniha vypadá zajímavě (viz. obrázek nahoře).
Podtrženo sečteno
Nápad knihy byl skvělý a zároveň jednoduchý. Postavy občas záhadné a jinak sympatické. Jen mi trochu chyběl nějaký akční rozruch v dějové linii našich čtyř postav, každopádně co by jsme čekali u nehipsterských středoškoláků. A na obálku nemůžu zapomenout! :)

8/10

pátek 24. března 2017

Knižní přírůstky #14

Já vím, já vím.. :D Nevím, co se stalo, ale když jsem uviděla tuhle knihu, tak najednou jako bych zapomněla, že za měsíc vyjde u nás.. Ještě do té doby než jsem knihu uviděla, jsem byla silně přesvědčená, že se mi radši líbí modro-červená verze obálky, ale asi ne.. :D A samozřejmě ani nemluvím o tom, když sundáte přebal!! Myslím, že všichni mě tedy pochopíte, copak vy byste tam knihu nechali? :))) Takže tadááá Caraval je doma!


P. S. Ve skutečnosti vypadá obálka lépe než na obrázku, ale fotky knihy ze všech úhlů budou v recenzi :D 

pondělí 20. března 2017

Recenze: Divoká píseň

Autorka: Victoria Schwab
Nakladatelství: CooBoo
Rok vydání: 2016 orig / 2017 cz
Žánr: fantasy pro young adult
Počet stránek: 336

Recenze:
Jak už někteří možná víte, ještě před touto knihou jsem četla Temnější tvář magie od stejné autorky, která napsala právě i Divokou píseň. Po dočtení Temnější tváře magie jsem byla lehce zklamaná, a tak jsem byla na Divokou píseň opravdu zvědavá. No, teď už jsem Divokou píseň dočetla a vypsat sem své pocity mě bude zřejmě stát hodně námahy! :D


Objasnění děje
Victoria Schwab vymyslela opět úžasný nový svět. Tentokrát je plný příšer, nebezpečí, násilí a strachu. Město Verity, kde se většina příběhu odehrává, je rozděleno Švem, které rozděluje V. na jižní část, kterou vede Henry Flynn a na severní část, kterou má pod dozorem Callum Harker, který slibuje lidem (pocit) bezpečí (a samozřejmě za to chce nějaké peníze) a snaží se udržet na uzdě malchaje a korsaje ve své části.

,,Sám si nebyl jistý, jak přesně se cítí a co to spouští. Frekvence. Souznění. Dva akordy, které spolu ladily."

Něco k postavám
 My vidíme příběh z pohledu Augusta Flynna, příšery, které je přezdíváno sunaj a krade duše hříšníků pomocí hudby. Poté z pohledu Kate Harkerové, jejíž otec je právě Callum Harker, a Kate mu chce ukázat, že je stejně nemilosrdná jako on, a proto aby to věděl, udělá všechno! Zanedlouho se samozřejmě cesty Augusta a Kate zkříží...

Jako prvního vám představím Augusta Flynna, nejmilejší příšerku ze všech. August je sunaj, vzácný druh příšery, ale příšerou být nechce. Sunajové kradou duše pomocí hudbu, August pomocí melodie houslí. Díky těmto duší hříšníků se krmí a nehrozí tak, že by uklouzli (tedy, že by nad sebou ztratili kontrolu). August si ale myslí, že příšerou být nemusí, a že nad sebou kontrolu neztratí. August byl až doteď držen doma, ale po dlouhém přesvědčování je i jemu povoleno dostat nějakou misi, a to zavěsit se v nové škole na paty Kate. 

 Kate je drsná dcerka Calluma Harkera, která dělá nejrůznější věci (jako třeba vypalování jedné školní kaple), jen aby se dostala do města Verity, co nejblíže k otci. Podaří se jí to a ona tak nastupuje na novou školu, kde si buduje základy popularity na strachu ostatních.


,,Korsajové se rodili z násilných činů, které nekončily smrtelně. Malchajové vznikali jako pozůstatek vražd, zatímco o sunajích se říkalo, že vyrůstají ze zvláště ohavných činů."



Styl psaní 
Musím říci, že Divoká píseň byla tedy o hodně lepší než Temnější tvář magie, protože tady to bylo alespoň více napínavé a vážně jsem nevěděla, co bude na další stránce, kdežto Temnější tvář magie už byla docela předvídatelná. Nechyběl tu ani první šok, kdy jsem na začátku nevěděla, co a jak je a kdo je čím, ale naštěstí všechno jsem časem pochopila a srovnala v hlavě. 

Autorka nám na papír naservírovala úžasný a originální svět a ukázala nám, že fantazie jí rozhodně nechybí. Opět jsem si tedy vychutnávala slovo od slova a nedočkavě čekala, co se stane na další straně. Autorka tady více příběh propletla a samozřejmě nechybělo ani úžasné zakončení, které mi vyrazilo dech a já jen marně hledala další stránku.. Takže na rozdíl od Temnější tváře magie, která se nesla pořád ve stejném duchu, byla tady alespoň nějaká gradace. Tentokrát se tedy můžete těšit na příběh plný akce a napětí! :)


,,Zrůdy a zrůdičky velký i malý, 
vás by si, dětičky, k večeři daly.
Korsaji zubatí s ostrými drápy
vyschlí a kostnatí budou tě trápit.
Malchaji, malchaji, hrozný to zjev,
smrtícím úsměvem sajou ti krev. 
Sunaji s očima jak z černé tuši, 
písničku zahrají, vezmou ti duši.
Zrůdy a zrůdičky velký i malý, 
vás by si, dětičky, k večeři daly."

Obálka
Obálka knihy je úžasná (a jsem ráda, že zůstala originální obálka), moc se mi líbí font, jakým je udělán název a zakonponování nějaké temné uličky do krásných houslích a to vše v červené barvě, která se k příběhu rozhodně hodí.

Podtrženo sečteno
Rozhodně tedy nelituji, že jsem si knihu přečetla a už teď se moc těším na další díl, který bohužel vyjde až na podzim a bude nést název Náš temný duet, takže doufám, že nezapomenu na moc důležitých věcí. Hrdiny jsem si jinak opět oblíbila, Kate i Augusta stejně, líbil se mi námět města plného příšer, které se rodí z násilí a různých katastrof a samozřejmě to, jak to bylo napsáno úžasnou Victorií Schwab. Zatím jedna z nejlepších knih tohoto roku! 

10/10

Za poskytnutí knihy k recenzi moc děkuji Dobrým knihám, a pokud jsem vás nalákala, knihu si můžete koupit ZDE!